Den pátý - 23.06.2004
- vyspání do růžova a do sluníčka
- na Gavrinis neúspěšně
- Locmariquer - největší menhir, ale naležato
- Carnac-Ménec, největší seskupení menhirů, které jsme kdy viděli
- Alignments de Kerzerho
- Končíme v poloprázdném campu v Riec sur Bélon
Odjíždíme už v 9. Nejdříve zamíříme na
Pen Be, rozhled
na obrovskou zátoku. Pokračujeme do přístavu
Larmor Baden, odkud jsou vyjížďky na ostrůvek
Gavrinis, ale moře bylo
po včerejší bouři neklidné, loď odjíždí až asi za hodinu a navíc je dost drahá (14 E), tak se rozhodujeme, že naši účast odložíme. Dále jedeme na
Quiberon, končíme v
Locmariaquer. Oproti noci, kdy řádil déšť, je dnes krásně slunečno.
Obhlížíme
Le Grand Menhir a hrobku
Table des Marchands
(4.60 E). Menhir v době, kdy stál, měl úctyhodných 18 m. Musel to být impozantní kousek. Dnes leží rozlomený na 4 díly na trávníku.
Hrobku tvoří obrovský plochý kámen, položený na několika vztyčených kamenech. Spáry jsou vyplněny menšími kameny a celá konstrukce
je zakryta množstvím menších kamenů. Jdeme si hrobku prohlédnout také zevnitř.
Po prohlídce pokračujeme na
Carnac, podívat na kamenné řady v Ménecu. Poměrně snadno je nacházíme.
Impozantní pole 3000 menhirů v délce 4 km je celé oploceno, k menhirům se nemůže. Fotíme jak o závod, vždyť pro tohle jsme vlastně do Bretaně jeli.
Aby ten dnešní den byl pořádně menhirový, pokračujeme na
Alignments de Kerzerho. Řady také rozsáhlé, v přilehlém
lesíku
menhiry giantes až 6 m vysoké. Pokračujeme příjemnou procházkou polní cestou a nalézáme další skupinu,
tentokrát orientovanou do obdélníku.
Po značném bloudění v
Lorientu končíme v campu v
Riec sur Bélon (camp a chateau) a rozbalíme stan. Marně hledáme recepčního, kancelář je zavřená,
na zámku už také nikdo není. Jdeme se projít po pobřeží, fotíme stmívající se zátoku a jsme v pohodě.