• není blbé jet pořád po jedné silnici?
• 15km po šotolině k vodopádu Trollforsen
• neplánovaně se ocitáme ve Finsku
• oblast permafrostu
• lidový camp mezi břízami

Naše věrná kamarádka E45 nás provází i dnes celý den. Jokkmokk, Gällivare, Karesuando na finských hranicích. Před tím ale odbočujeme na místní šotolinu a jedeme asi 15 km k vodopádu Trollforsen. Obíháme ho a fotíme, děláme tu letošní první fotky. Sice to není tak úplně vodopád, spíš velké peřeje, ale je tu hezky. Místní camp v Karesuandu, na který jsme spoléhali, se nám moc nelíbí, je to takový plácek mezi domy uprostřed vesnice, tak jedeme ještě kousek dál. Jenže silnice vede přes mostek a šup, jsme ve Finsku. Loučíme se s naší věrnou E45 a pokračujeme po E08 k norským hranicím. Začínáme zjišťovat, čím že se ve Finsku vlastně platí a proč že tu mají jiný čas. Uklidníme se, když zjistíme že se platí eurem. Projíždíme oblastí permafrostu, je tu krásně zbarveno, podzim tu řádí. Krajina je takový dolík pod hraničními horami, teplo od Golfského proudu už sem nedosáhne, proto ten permafrost. Je už docela pozdě, camp by se hodil. Nakonec jeden objevujeme, vedou to tu dvě ženské, trochu se diví, že tu chceme spát, ale co by za 12E neudělaly. Zapichujeme vozidlo mezi břízy a jsme spokojeni.
Na tachometru je 174630 km, to jsme se dnes pěkně flákali, jen 547 km.