• vyšisovaná polární záře
• rozvrtaná šotolina a každých 100 m u silnice chlap s puškou
• vodopád Brakkafallet a Nedre, zastávka u jezera Kultsjön
• nádherné náhorní planiny, zasněžené vrcholky hraničních hor
• Trappstegforsen
• spíme u jezera Bjurviken, večerní ohníček

V noci vidím takovou vyšisovanou polární záři, skoro bílou. Vstáváme brzo, po osmé už vyjíždíme. Všude kolem je mlha. Kašleme na kartovou pumpu, stejně má zavřeno, a jedeme podél švédsko-norské hranice na sever. Cesta se po chvíli změní na šotolinu, poté na rozvrtanou šotolinu, něco tu opravují. Každých 100 m sedí u silnice chlap s puškou. Tak marně přemýšlíme, proč. Snad to souvisí s podzimním shromažďováním sobů. Kus dál zase stavební stroje a šotolina se pokrývá asfaltem. Semafor, dlouhá červená, nikde nikdo. Za chvíli přijíždí dodávka s velkým nápisem ve švédštině na střeše. Přestože nápisu ani za mák nerozumíme, pochopíme, že se jedná o follow me a jedeme za ním, protáhne nás staveništěm. Dál pokračujeme už po novém asfaltu, to je jiná. Narážíme na odbočku k vodopádu Brakkafallet a Nedre, ty neznáme, jdeme je prozkoumat. Vodopád je v hluboké soutěsce, v korytě se válí břidllicové desky, stojí za vidění.

Cestou narážíme na krásný plácek u jezera Kultsjön. Je krásně klidné, odrážejí se v něm blízké hory. Začíná se zvedat mlha, u blízkého jezera fotíme a posléze dojíždíme ke krásným náhorním planinám, lemovaným zasněženými vrcholky pohraničních hor. Tisíc zastávek, pak na nádherném místě sjíždíme dolů k potoku a vaříme oběd. Po důkladném odpočinku s focením pokračujeme náhorní planinou a jsme rádi, že jsme tudy jeli. Slunce svítí, je nádherně a teplo.

Dojíždíme k Trapstegforsen, širokému schodovitému vodopádu, který už jsme viděli při minulé cestě. Jedeme kolem místa, kde jsme spali a přišel nám dát dobrou noc sob. Neodoláme, zastavujeme a chvíli blbneme u řeky. Další zastávka u vodopádu, kterého jsme si minule nevšimli. Končíme u jezera Bjurviken na malém rybářském plácku dost daleko od silnice, děláme si tu ohníček.