• výlet po pobřeží u Brennviky
• rychlý objezd ostrova i se zastávkou na kafe v nádherné zátoce
• baterie děl z druhé světové války objevujeme až na druhý pokus, jde z nich hrůza ještě dnes
• všechny campy už zavřené
• končíme za tunelem na staré cestě
• v noci zase vidíme polární záři, bohužel jen v barvě bílé

V půl sedmé už vyjíždíme k Brennvice, tady parkujeme a jdeme cestou po pobřeží. Světlo nic moc, ale ujdeme asi 5 km po pobřeží, vracíme se stejnou cestou.

Pak přejíždíme na ostrov Engeloya, celý ho objíždíme a fotíme pobřeží. Zajímavý ostrov, malý, jde celý objet, i když na severu se cesta mění na rozvrtanou šotolinu. Zastavujeme poblíž Baterie Dietl, ale nejedeme až k ní, fotíme z pobřeží. O kus dál se zastavujeme v krásné prosluněné zátoce, parkujeme a kafíčkujeme, fotíme, blbneme tu asi 2 hodiny. Krásné místo. Jsme překvapeni, jak rychle jsme ostrov objeli, tak zkoušíme ještě jednou dojet k Baterii Dietl. To se nám na druhý pokus už podaří. Z obrovských zbytků válečných děl jde hrůza ještě dnes.

Vracíme se k E6 (podruhé projíždíme 8 km tunel), bereme benzin a hledáme camp. Všechny jsou už ale jako na povel zavřené. Zkoušíme to ještě u jednoho, který nemá napsáno že je zavřený a zvoníme na recepci. Po chvíli vylézá nevrlý Nor asi od večeře a krčí rameny, že mají zavřeno. Končíme na staré cestě za tunelem u Leirfjordu. V noci pozorujeme polární záři, bohužel jen v bílé barvě, na focení to není.