• naplánovaný výlet kolem jezera Straumvatnet
• jdeme trek obráceně než bylo plánováno
• výhledy na Lofoty a trocha bloudění
• výhled na Hamaroya Skaftet (633 m) přes jezero
• závěrečný tvrdý výstup k hoře
• pohodový podvečer v campu

Vstáváme po klidné noci kolem sedmé. Dnes je v plánu výlet kolem jezera Straumvatnet, hlavní atrakce ostrova. Je krásné ráno, tak neváháme a balíme. Obsluha campu nikde, necháme placení na večer.

K začátku treku kolem jezera (dle průvodců dobře značeného, cca 10 km dlouhého, vhodného pro seniory s plánovanou dobou cca 3 hodiny - haha) je kousek placené šotoliny. Platí se do schránky na začátku cesty 20 NOK. Na parkovišti na konci cesty jsme sami, dál je to označeno už jako soukromá cesta se zákazem vjezdu. Máme v úmyslu okruh obejít proti směru hodinových ručiček, ale snadno přehlédneme začátek cesty, skrytý v houští a běžíme po soukromé cestě dál. Tím se ovšem na okruh dostaneme z druhé strany a musíme ho tedy k jezeru obejít celý, což jsme původně snad ani neměli v úmyslu.

Pochodujeme tedy statečně na Sordal, což je opuštěná vesnička na pobřeží, čítající asi 3 domky. Svítí sluníčko, je krásně, tak nám to ani moc nevadí. Jen se trochu rozplývají údaje o dobrém značení, cestu musíme několikrát pracně hledat, asi za dva kilometry u pobřeží se nám ji dokonce nedaří najít a couráme lesíkem po stopách zvěře. Plně nám to vynahrazují krásné výhledy na pobřeží a vzdálené Lofoty. Nakonec je dobře, že jsme se spletli a šli obráceně, jinak bysme asi celý okruh nešli. Cestou jsme dělali ještě spoustu odboček na focení, takže celý okruh netrval 3 hodiny, ale skoro celých 7. Odbočky byly úmyslné - třeba značená cesta k útesu z růžové žuly, zde trochu atypické - ale také neúmyslné, kdy jsme přeběhli zatáčku značené cesty a skončili u jezera. Trochu se zatáhlo, ale počasí bylo pořád pěkné, tak jsme toho nelitovali.

Na šíji nad jezerem jsme si na půlmetrových vrstvách mechu dali oběd s výhledem na Hamaroya Skaftet (633 m) přes jezero a mudrovali, kudy to vlastně půjdeme zpátky. To jsme zatím jen tušili, že nás čeká pěkný výstup až pod vrchol Hamaroya Skaftet. Na závěr byl tenhle výstup docela zničující. Na vrcholu výhledy na druhou stranu a teď už docela krátký sestup k autu. Po silničce zpět dolů, dojet až do Skutviku. Tady s překvapením zjišťujeme, že trajekt na Lofoty odtud jezdí jen během letních měsíců. No nic, stejně bysme asi neměli čas na Lofoty zajet.

Vracíme se do našeho včerejšího campu, tentokrát jsme tu zcela sami. Večer přijíždí majitelka, platíme za obě noci 200 NOK, měníme desetikoruny na sprchu a dáváme řeč o místních zajímavostech. Překvapuje nás, když říká, že cesta co jsme šli je už zavřená. Je celá nadšená z počasí, že je krásně jako v létě. Na to, že září je tu nejdeštivější měsíc, se nám počasí opravdu povedlo. Když jdeme z recepce, je krásné večerní světlo na protější hory, tak stavíme stativy, upíjíme pivo a občas cvakneme krásnou scenérii. Pohoda.