• na trajekt do Dunkerque
• jak mi to málem ujelo
• po letech zase bílé útesy Doverské
• campujeme v Boroughbridge

Ve 3/4 na 6 se budíme a pomalu pokračujeme do Dunkerque. Díky GPS a přehlednému značení nalézáme přístav po osmé hodině, je to tu podstatně menší a přehlednější než v Calais. Do odjezdu času fůra, jdeme se zeptat do budovy DFDS, jak s lístky, přece jen je máme kupované přes internet v Anglii, placené kartou v Dánsku, trochu nedůvěřujeme, že by to mohlo fungovat. Ale je to OK, v přístavu o nás vědí, jen skenují čárový kód z vytištěného potvrzení a posílají nás do vjezdu. Tam Francouz kontroluje občanky, 2x, pak znovu Angličanka. Najíždíme do fronty a čekáme na odjezd. Času dost, myslím si, jdu fotit přijíždějící loď, když v tom se fronta hne, skoro nestačím doběhnout, rozjíždím se s otevřenými zadními dveřmi. Na lodi nás naženou do úzkého prudkého tunelu o palubu výš. Hrneme se na palubu, ale tam nás tady nepouštějí. Tak končíme v restauraci na přídi s vysokými okny a dáváme si kafe s výhledem na přibližující se Dover.

V Doveru přistáváme po dvanácté a nabíráme směr Skotsko. Učím se jezdit vlevo. Moc jsem se na to na dnešek nevyspal, tak je to krušné. Hanka má vytipovaný camp v Boroughbridge, tak se tam snažíme dojet. Naše skvělá navigátorka ho dokonce i našla. Požadují sice členství v Camping and Caravan Clubu, ale nakonec se usnesou, že to půjde i bez něj, platíme kartou a manžel recepční nás na kole doprovodí na místo. Krásný, čistý, pohodlný camp na břehu řeky, spí se nám tu báječně.