• zvoníme na farmě
• trotlové z Prahy přijeli do Obanu
• trajekt na Mull je plný
• Duart Castle
• nenalezený kruh menhirů
• Moy Castle
• nalezený kruh menhirů, ale záhada ztraceného salámu začíná
• spíme v zátoce

Ráno statečně zvoníme na farmě s vědomím, že při naší předchozí návštěvě tu nebyla obsluha moc vlídná a jdeme zaplatit. Sympatický farmář po nás chce jen 17L, ačkoliv základní taxa je 20L.

Pokračujeme zpět do Obanu a hledáme přístaviště trajektu na Mull, zjišťujeme ale, že to nebude tak snadné. Projedeme Oban 2x, nakonec zahýbáme k boudičce, která se nám původně nezdála. V další boudičce se dozvídáme, že trajekt, který vyjíždí z Glasgow, je dost plný a že když nemáme rezervaci, tak se asi nevejdeme. Jsme požádáni, ať si jdeme koupit lístky a zajedeme do line 4, jenže nechápeme, že to máme udělat hned a hledáme nějaký výjezd k pokladnám, po chvíli dohadování zjišťujeme, že line 4 je pro čekání na další trajekt. Zaparkujeme a jdeme udělat náš první větší nákup plavenek na trajekt. U Caledonian MacBrayne kupujeme lístky Oban-Craignure, pokladní nám vnutí ještě zpáteční jinou trasou Fishnish-Lochaline. Když je prostudujeme, zdá se nám, že jsou zpáteční také na 10.9., což nechceme, tak se jdeme dohadovat ;-) Jsme ubezpečeni, že lístky platí do 10.10., což je fajn. Tak jsme podruhé za trotly. Na trajekt nás nevezmou, zarazí to jedno auto před námi. Přesměrují nás do line 1 a na další trajekt už máme výhodnou druhou pozici. Takže máme skoro 2 hodiny času do odjezdu dalšího, jdeme si do města dát kafe. Sedáme si nakonec na lavičku na pobřeží a koukáme na skály na protějším ostrově Kerrera.

Nahoře na skalách je velký plakát s nápisem Yes a tak si poprvé uvědomíme, že jsme se nachomýtli k významnému referendu o odtržení Skotska od Anglie.

Na další trajekt najíždíme jako druzí, jsme až vpředu. Cesta na ostrov Mull trvá 45 minut, sedíme na horní palubě a koukáme na ostrovy kolem. Po přistání začínáme náš průzkum ostrova obíháním hradu Duart Castle klanu Mcleanů, vládců ostrova. Posléze pokračujeme na Lochbuie k Moy Castle. Cestou se snažíme najít kruh menhirů, nalézáme jeden malý, z asi metrových kamenů, obrostlý krásnými stromy, tak si myslíme, že je to on. Na pobřeží pak visí fotka menhirového kruhu z daleko vyšších kamenů, takže zjišťujeme, že jsme ten pravý nenašli. Potkáváme tu jakési středočechy, moc se jim nechce s námi bavit. Jdeme po pobřeží směrem k Moy Castle, tady si u věžovitého, právě opravovaného hradu dáváme svačinku. Na lavičce, věnované jakémusi Ericovi, který to tu měl rád. Ani se mu nedivím, je tu krásně. Začíná tu záhada ztraceného salámu, který jsme dosud nenašli, takže nám ho asi Erik snědl.

Jedeme kousek zpět najít ten pravý menhirový kruh. Je v ohradě s býkem a ovcemi, tak je to focení s ohlížením, jestli se ten býk ještě v klidu pase. Naštěstí byl zřejmě hladový, tak nás nechává být. Po focení se vracíme zpět do zátoky a zvažujeme, že bychom tu přespali, což nakonec realizujeme.

Spaní na břehu moře je příjemné, až na večer mezi midgies. Sprej na ně nefunguje, spíš je po něm blbě nám. Byl to dnes výživný den, plný dohadování v angličtině.