• ranní focení říčky s neuvěřitelnými skalními hrnci
• dnes je to už jen o cestě na jih
• marné hledání campu
• na parkovišti nás přísně sledují

Ráno si nenecháme v obstojném ranním světle ujít focení říčky, i když dnes už musíme myslet na návrat, jsme vázáni odjezdem trajektu. Takže už je to jen o polykání kilometrů směrem jih. Původně chceme spát v campu, kde jsme byli cestou nahoru, ale zdá se nám to do Doveru ještě daleko a navíc je kolem půl čtvrté. Zkoušíme na internetu najít nějaký camp kousek dál, ale nedaří se, tak to jen tak zkusíme. Před setměním sjedeme z dálnice v marné naději, že najdeme nějaký camp, ale nejde to, úzké silničky, vesničky, nikde místo na zastavení, vše oplocené, okřovíčkované, typický jih Anglie.

Nakonec to vzdáváme, jedeme zpět na dálnici a přespíme na parkovišti. Za parkování delší než dvě hodiny se tady platí 11L. Jdeme zaplatit a s překvapením zjišťujeme, že už mají v počítači naši značku, pěkně přísně to sledují. Je nám popřána dobrá noc. Jsou tu naštěstí volné a docela čisté sprchy, tak je to skoro takový malý camp. V řevu náklaďáků, který sem doléhá z dálnice, a který celou noc nepoleví se nám kupodivu spí docela dobře, jsme utlučení.