• benzinové drama
• opouštíme Mull trajektem Fishnish-Lochaline
• parní mašinka v Glenfinnan
• míříme na Skye
• cena trajektu nás donutí prohlédnout si hory, nelitujeme

Ráno se rozmýšlíme, kudy dál, máme málo benzínu, nějak jsme to podcenili (jako už mnohokrát, kdy se poučíme?), musíme to řešit. V plánu je Glenfinnan, chtěli jsme k němu jet po pobřeží, ale benzin není ani ve větším městečku, zajíždíme až zpět do Craignure, ale ani tam benzin není, jen rezavý stojan s naftou. Obracíme zpět do přístavu na trajekt Fishnish-Lochaline a modlíme se, aby byl benzin na druhém břehu. Ale nejbližší je ve Fort William a tam je to kratší trasou, zahrnující další trajekt, asi 60km. Ale bez trajektu je to ještě asi o 30km dál kolem jezera. Nastává drama. Volíme trajekt Corran-Ardgour, naštěstí jede brzo, dojíždíme do Fort William s úplně suchou nádrží. Uf, to bylo o fous. Člověk by si řekl, že v civilizované zemi tohle nemůže nastat. Ale to jsou představy Čecha, který je zvyklý potkat benzinku každých 10km. Mimochodem, za celý pobyt se mi nepodařilo narazit na základnovku s rychlým internetem, jen GPRS. To už je v Evropě rarita. Jo, jsme trochu zhýčkaní.

Nakupujeme v místním Lidlu a už v klidu mizíme do Glenfinannu. Situace zde je trochu nejasná, placené parkoviště, kus dál neplacené, ale plné a kus dál u kostela neplacené prázdné, ale o tom nevíme. Tak na placené, platíme hodinu, jinak to nejde. Pracně hledáme, kudy k mostu (za prvním neplaceným parkovištěm), je dobré světlo, tak cvakáme a běžíme výš, až dojdeme na výhled, tam ještě přelézt ohradu a cvak. Cestou zpátky ještě stihneme průjezd parního vlaku. Trochu mě zklamalo, že celý viadukt není kamenný, ale betonový, to jsem netušil.

Pak už míříme na Skye. Přečteme si cenu trajektu z Malaig a raději volíme cestu přes hory, bude levnější. Vyplatí se, hory jsou krásné, nasvícené božím okem. Stavíme a cvakáme. Končíme v campu u zálivu v Ardelve před Skye (12+1L), výběrčí přijde až večer.