• mlha je tu pořád
• vesnice černých domků
• Dun Carloway
• Callanish III a Callanish II a energetický účinek menhiru
• Mangersta

Po super vyspání máváme ubytovatelům a točíme to k jihu, Hanka chce vidět vesnici černých domků. Pořád je ještě hustá mlha, po slunci ani památky. Vesnice není daleko, na pobřeží je asi 10 obnovených domků využívaných k ubytování, v jednom je jakési malé muzeum.

Procházka po pobřeží nás v té mlze ani neláká, jedeme dál k Dun Carloway, docela pěkně zachovalý broch, asi 2000 let starý. Lezeme oba s Hankou i dovnitř dvojitých zdí a oba se bouchneme do hlavy, Hanka má pěknou bouli. Evidentně pomsta původních obyvatel. No kdo by si taky nechal lézt zvědavé turisty do baráku, že jo?

Následuje zastávka u menhirů na Callanish III a pěšky dojdeme ke Callanish II. Tady zkouším sílu menhiru a ten k mému údivu docela funguje, mám pocity jakoby jsem jel rychlým oranžovým výtahem kamsi nahoru. Při cestě zpět jsem o 20kg lehčí, poskakuji po moorech jako zamlada. Sem si budu jezdit dobíjet energii. Něco na tom energetickém potenciálu je.

Pak jedeme na Mangerstu, kam jsme se hodně těšili. Není ale světlo, tak z několikahodinového výletu po rozervaném pobřeží budou už asi jen dokumentární fotky.

Končíme v campu na pláži s krásným výhledem, večer nás přijde zkasírovat Skot o 10L. Vybavoval by se, ale na to naše znalosti angličtiny nestačí.