• v Dunveganu před desátou všichni ještě spí
• trajekt Uig-Tarbert
• podvečerní světlo na menhirech v Callanish a úžasné focení
• super hustá a mokrá mlha atlantická

Ráno projíždíme Dunvegan, camp objevujeme na první pohled. Obchody mají ale překvapivě od 10 hodin, včetně pekařství a benzinky (pekař teprve běží do práce), tak jedeme směrem na Uig na trajekt. Cestou se ještě stavujeme v Portree pro benzin a jídlo. Trajekt z Uig na Lewis jede dnes jediný ve 14:00, kupujeme lístky Uig-Tarbert. Přestože lístky kupujeme u stejné společnosti, tady se zpáteční s měsíční platností koupit nedá, tak zatím bereme jen lístky tam.

Jedeme ještě na chvíli na kafe do lesa nad městečkem. Ve frontě na trajekt nás kontroluje stejný člověk, který nám prodal lístky. Trajekt vyjíždí přesně, tak jsme po půl čtvrté v Tarbertu. Uvažujeme o campu, ale je krásné světlo, tak měníme plány a jedeme ještě na hlavní lákadlo ostrova, soubor menhirů v Callanish. Jak se později ukáže, byl to výborný tah, protože nazítří je taková mlha, že by se fotit nedalo nic. Strávíme tu asi dvě hodiny úžasného focení, jsme na místě největší hustoty menhirů Callanish I, je jich tu 54, nejvyšší má úctyhodných 4.8m na výšku. Základní kruh je 4500 až 5000 let starý.

Posléze rychle na sever hledat camp. Nacházíme příjemný domácký camp s příjemným majitelem za 14L. Padá příšerná mlha, za chvíli ze všeho teče, inu pravá atlantická, uchylujeme se do ložnice.